Humber Snipe štábní vozidlo (staff car)

Publikováno: Autor: Administrator
Humber_snipe

Britská výroba

Humber super Snipe.
Vojenský speciál upravený pro potřeby armády, jeden z patnácti dochovaných na světě a druhý nejstarší. Tento byl získán v zuboženém stavu ve víc jak nekompletním stavu a v pokročilém stádiu koroze. Vůz pochází ze stavu Československé samostatné obrněné brigády (dále jen ČSOB) kde sloužil u Brigádních tankových dílen. Momentálně probíhá náročná renovace.
Militarizovaná verze limuzíny, upravená z předválečného civilního vozu. Úpravou prošla částečně karoserie, hlavně její zadní část. Upravena byla světlost podvozku, zvýšením zadní části karoserie. Kufr byl touto úpravou oproti civilní verzi menší. Civilní chromované nárazníky nahradily strohé úhelníky. Karoserie byla moderní celokovová, se zásuvným poklopem v přední části střechy. Na střeše byl montován kovový nosič na vybavení. Křížový rám vozu byl tvořen kovovými výlisky a představoval poměrně složitou konstrukci. Rám ani nápravy nebyly nijak upravovány. Dalším rozdílem oproti civilní verzi, bylo použití poměrně velkých pneumatik o velkosti 9×13, které dosti zatěžovaly přední nápravu. Vůz byl poháněn zážehovým šestiválcem s velkým zdvihem při malém průměru válců o obsahu 4 086cm a výkonu 63kW ( 85bhp) při 3 4400 ot./min. Motor má rozvod SV. Prostřednictvím čtyřrychlostní převodovky, byla poháněna pouze zadní kola. Samozřejmostí byly kapalinové brzdy. Celková hmotnost automobilu dosahovala 2 018kg a řadila tak tuto štábní limuzínu do kategorie těžších vozů a to nejen váhou, ale i rozměry. Typ Humber Snipe byl dodáván armádě od konce roku 1939 a vyráběl se do roku 1944. V Britské armádě dosluhoval tento typ ještě nějakou dobu po válce. Omezenou výrobou se tento vůz řadí k poměrně vzácným typům a do dnešních dní se dochovalo v kompletním a pojízdném stavu pouze patnáct kusů, z nichž jeden je v České republice v majetku členů KVH Rota Nazdar.
Použití u Československé Brigády
Štábní vozy Humber Snipe se u čs. armády ve Velké Británii používaly v poměrně malém množství, a to převážně u brigádní štábní roty, ženijní roty, BTD, fotografické a filmové skupiny a osvětovým důstojníkem velitelství. Humber Snipe dochovaný v České republice, pochází ze stavu Československé samostatné obrněné brigády, konkrétně pak od Brigádních Tankových dílen. V době služby s ním jezdilo několik našich vojáků, ale zajímavé je to, že s tímto vozem poměrně těžce havaroval náčelník dílen Gustav Svoboda. Značně poškozený vůz byl ale opraven a vrácen do služby, opravy byly patrné po rozebrání k renovaci. V autoparku brigády patřil tento typ k nejluxusnějším vozům, kožené nedělené sedačky poskytovaly pro posádku v porovnání s čistě účelovými vozy používaným v Britské armádě velké pohodlí. Za války jezdily vozy nejprve v hnědo-hnědém zbarvení, od roku 1944 pak v olivově šedém, na všech plochách s černým maskováním (ke konci války typ listový), to bylo stejné i u Československé brigády. Označení sestávalo vzadu z označení státní příslušnosti – černé CS v bílém oválu ( vlevo dole), a znakem útvaru umístěným vpravo (v tomto případě obdélník rozdělený horizontálně na tři díly v barvě z hora modro-žluto-červená s číslem 99, označení BTD). Vpředu byl znak útvaru na pravém blatníku a na druhém byl umístěn znak brigády (český lev na modro červené šachovnici). Označení doplňovalo policejní číslo (na bocích kapoty), tvořené písmenem M, značící osobní vozy všeho druhu, a šestimístným číslem. Mostní číslo, bylo umístěno pod znakem útvaru, nebo úplně chybělo. Na bocích a vrchu kapoty, byl namalován spojenecký znak (bílá hvězda bez okruží na dveřích, a s okružím na kapotě). Posledním identifikačním prvkem bylo kódové označení útvaru, malované bílou barvou na levém blatníku, pod znakem brigády (tvořilo ho pěti-místné číslo), u BTD to bylo číslo 33651. U některých vozů, např. od Brigádní štábní roty, byl znak brigády i vzadu místo znaku útvaru. Není moc pravděpodobné že se na našem území nachází další vůz tohoto typu, a tak doufáme, že v brzké době bude tento stroj brázdit silnice v podobě, tak jako před šedesáti lety.
Identifikace a renovace
Na zachovalém voze v držení KVH Rota Nazdar se v poválečném období prováděly poměrně zásadní opravy. Byla vyměněna přední náprava za neoriginální a původní zbarvení nahradila civilní modrá. Při zahájení renovace se zprvu nepodařilo najít vnější označení, které by nám pomohlo identifikovat ke kterému útvaru byl vůz zařazen, či zda šlo o poválečnou dodávku UNRRA. Až při demontáži výplně dveří u spolujezdce, jsme našli označení těžkých dílen (to se značilo dle britských předpisů na vnitřní stranu dveří spolujezdce bílou barvou ve formě anglické zkratky dílen). Spolu z výpovědí pana Gustava Svobody a identifikací bourané části vozidla, se nám podařilo prokázat, že jde skutečně o automobil, který používala čs. brigáda. V současné době prochází zdevastovaný vůz náročnou renovací, a po doplnění chybějících součástí od kolegů z Velké Británie se můžeme těšit na jedno z mála dochovaných aut naší západní brigády.

Vojenský speciál britské výroby, upravený pro potřeby armády, jeden z patnácti dochovaných na světě a druhý nejstarší. Tento byl získán v zuboženém a více jak nekompletním stavu, v pokročilém stádiu koroze. Vůz pochází ze stavu Československé samostatné obrněné brigády (dále jen ČSOB) kde sloužil u Brigádních tankových dílen. Momentálně probíhá náročná renovace.

Humber snipe

Militarizovaná verze limuzíny upravená z předválečného civilního vozu. Úpravou prošla částečně karoserie, hlavně její zadní část. Upravena byla světlost podvozku, zvýšením zadní části karoserie. Kufr byl touto úpravou oproti civilní verzi menší. Civilní chromované nárazníky nahradily strohé úhelníky. Karoserie byla moderně celokovová s výsuvným poklopem v přední části střechy. Na střeše byl montován kovový nosič na vybavení. Křížový rám vozu byl tvořen kovovými výlisky a tvořil poměrně složitou konstrukci. Rám nebyl oproti civilní verzi nijak upravován a zadní náprava měla pomalejší poměr převodu. Další změnou oproti civilní verzi bylo použití poměrně velkých pneumatik o velkosti 9×13, které dost zatěžovaly přední nápravu. Použití těchto pneumatik vyžadovalo podložení disků kol speciální podložkou, která rozšiřovala rozvor. Vůz poháněl zážehový šestiválec s velkým zdvihem při malém průměru válců o obsahu 4 086cm, a výkonu 63kW ( 85bhp) při 3400 ot./min. Motor má rozvod SV. Prostřednictví čtyřrychlostní převodovky byla poháněna pouze zadní kola. Samozřejmostí byly kapalinové brzdy. Celková hmotnost dosahovala 2 018kg a řadila tuto štábní limuzínu do kategorie těžších vozů a to nejen váhou, ale i rozměry. Typ Humber Snipe byl dodáván armádě od konce roku 1939 a vyráběl se do roku 1944. V britské armádě dosluhoval tento typ ještě nějakou dobu po válce. Omezenou výrobou se tento vůz řadí k poměrně vzácným typům, a do dnešních dnů se dochovalo pouze patnáct známých kusů, z nichž je jeden v České republice v majetku členů KVH Rota Nazdar.

Použití u Československé Brigády
Humber super Snipe

Štábní vozy Humber Snipe se u čs. armády ve Velké Británii používaly v poměrně malém množství, a to převážně u brigádní štábní roty, ženijní roty, BTD, Fotografické a filmové skupiny a osvětovým důstojníkem velitelství. Humber Snipe dochovaný v České republice pochází ze stavu Československé samostatné obrněné brigády, konkrétně pak od Brigádních Tankových dílen. V době aktivní služby s ním jezdilo několik našich vojáků, ale zajímavé je to, že s tímto vozem poměrně těžce havaroval náčelník Tankových dílen Gustav Svoboda. Značně poškozený vůz byl ale opraven a vrácen do služby, opravy byly patrné po rozebrání k renovaci. V autoparku brigády patřil tento typ k nejluxusnějším vozům, kožené nedělené sedačky poskytovaly velké pohodlí pro posádku, v porovnání s čistě účelovými vozy používanými v britské armádě. Za války jezdily vozy nejprve v hnědém zbarvení (hnědý základní nátěr a na něm tmavě hnědá, později černá kamuflážní pole) Od roku 1944 nahradila hnědou barvu, olivově šedá. Základní nátěr touto barvou doplňovaly černé kamuflážní pole. Označení u Československé brigády sestávalo z vzadu umístěného označení státní příslušnosti (černé CS v bílém oválu, vlevo ve směru jízdy), znakem útvaru umístěným vpravo (v tomto případě obdélník rozdělený horizontálně na tři díly, v barvě shora modro-žluto-červená, s číslem 99, označení Brigádních těžkých dílen). Vpředu byl znak útvaru na pravém blatníku a na druhém byl umístěn znak brigády (český lev na modro-červené šachovnici). Označení doplňovalo policejní číslo (na bocích kapoty) tvořené písmenem M značící osobní vozy všeho druhu, a šestimístným číslem. Mostní číslo bylo umístěné pod znakem útvaru, nebo úplně chybělo. Na bocích a vrchu kapoty byl namalován spojenecký znak (bílá hvězda bez okruží na dveřích, a s okružím na kapotě). Posledním identifikačním prvkem bylo kódové označení útvaru, malované bílou barvou, na levém blatníku pod znakem brigády (tvořilo ho pěti-místné číslo), u BTD to bylo číslo 33651. U některých vozů, např. od Brigádní štábní roty, byl znak brigády i vzadu, místo znaku útvaru. Není moc pravděpodobné, že se na našem území nachází další vůz tohoto typu, a tak doufáme, že v brzké době bude tento stroj brázdit silnice, v podobě jako před šedesáti lety.

Identifikace a renovace
Humber super Snipe
Humber super Snipe

Na zachovalém voze v držení KVH Rota Nazdar se v poválečném období prováděly poměrně zásadní opravy, byla nahrazena přední náprava a původní zbarvení nahradila civilní modrá. Při zahájení renovace se nepodařilo najít vnější označení, které by nám pomohlo identifikovat ke kterému útvaru byl vůz zařazen nebo zda šlo o poválečnou dodávku UNRRA. Až při demontáži výplně dveří u spolujezdce, se nám podařilo najít na výplni označení těžkých dílen (to se značilo dle britských předpisů na vnitřní stranu dveří spolujezdce bílou barvou, ve formě anglické zkratky dílen). Spolu s výpovědí pana Gustava Svobody a identifikací bourané části vozidla, se nám podařilo prokázat, že jde skutečně o vůz, který používala Čs. brigáda. V současné době prochází zdevastovaný vůz náročnou renovací, byly doplněny téměř všechny chybějící součásti, a vyměněny neoriginální díly za pomoci kolegů z Velké Británie, takže se můžeme těšit na jednoho z mála dochovaných vozů naší západní brigády. V současné době je kompletně zrenovovaný rám a obě nápravy. Karosérie prošla náročnou renovací, korozí poškozené díly byly kompletně opravené, včetně následků válečné kolize. Poslední složitější operací je renovace motoru, která se plánuje v průběhu zimy 2009.

 

RENOVACE:

1 2 3
Patrné poškození karoserie
TH4 TH5

8

Vyvařený a nastříkaný rám Tyč řízení připravená k montáži
6 7 9
*Převodovka v zákl. nástříku **Sací a výfukové potrubí před renovací ***Střešní poklop
10 13 12

****Očištěná a
nastříkaná hlava
motoru.

Mohutná řemenice bude muset projít opravou Písty, ojnice a mosty klikové hrídele před renovací
14 11 15
Stavěcí nadzdviháhy, pružiny a hrubý olejový filtr z olej. vany *****Atypický a vzácný disk pro pneu 9×13 Setrvačník a přítlačný buben
16 16a 17
Silně poškozený plech podlahy Poškozenou část je nutné nahradit Starý a nový díl prahu zadního kufru
THIMG_1681 THIMG_1682

 

* poměrně velká převodovka po očištění od nánosu špíny a starého oleje. Před montáží prodělá celkovou renovaci (výměna gufer a ložisek)

**sací a výfukové potrubí před renovací. Sací potrubí  je nezvykle z hliníku a po očištění  a přebroušení styčných ploch, bude namontované zpět na motor. Zajímavostí je bimetalová regulace bohatosti směsi.

 

*** střešní poklop včetně mechaniky, bylo nutné přivézt z Velké Británie. Na dochovaném voze byl tento „šíbr“ odstraněn včetně mechaniky a střecha byla kompletně zavařena. Původně byl záměr šíbr vyrobit podle zapůjčeného kusu, ale nakonec se podařilo  kompletní kus  sehnat a na podzim 2009 přivézt i s částí střechy.

****očištěná a nastříkaná hlava motoru. Motor je šestiválcový s rozvodem SV o zdvihovém objemu 4 086cm3, a maximálního výkonu 63 kw při 3 400ot/min. Hlava bude po přebroušení  připravena k montáži na blok motoru.

***** poměrně atypický a dost vzácný disk na pneu 9×13. Ten bohužel nejde použít z žádného jiného typu vozu té doby. Pneu tohoto rozměru v součastné době vyrábí pouze dvě firmy, jedna z Izraele, druhá pak z Austrálie. Na snímku je ale letecká pneu z Migu 21, ta bude sloužit po dobu renovace, pro provoz budou zakoupeny nové pneu Izraelské výroby,   dostupné u prodejce v Holandsku.

 

 

 

Chybějící díly se podařilo sehnat ve Velké Británii

 

Vozy provozované po válce v Československu, prodělaly při údržbě a opravách poměrně velké úpravy. Původní opotřebované součástky, byly postupně z nedostatku náhradních dílů nahrazeny podobnými z jiných typů. Nejinak tomu bylo i u tohoto vozu. Nejenže byla vyměněna přední náprava, ale i veškerá elektroinstalace, palubní přístroje, komponenty motoru a další věci byly šikovným opravářem nahrazeny za sice fungující, ale neoriginální součástky. Pro potřeby renovace bylo nutné tyto věci nahradit za originální díly. To se podařilo díky pomoci kolegů z Velké Británie. V současné době je vše potřebné pro dokončení renovace pohromadě.

 

Několik součástek pro ilustraci:

18

19

- rychloměr - sdružený budík v průběhu renovace

20

21

- spínací skřínka - volantový kombinovaný spínač světel

22

23

- převodovka vyklápění čelního okna - rozdělovač LUCAS s podtlakovou regulací (jeden z možných vzorů)

24

25

- relé - karburátor- civilní provedení (jeden z možných vzorů)

26

27

- palivová pumpa s ručním pumpováním. - dochované výrobní štítky a znak z kapoty chladiče. Klička předního výklopného okna.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

{backbutton}