Churchillova podzimní míle

Publikováno: Autor: Administrator
013

Th013Po dvouleté pauze se letos opět uskutečnila naše oblíbená akce, dobový survival závod – Churchillova podzimní míle. Letos se přesunula z oblasti Novohradských hor k Blanskému lesu, výchozí místo byla obec Třísov. Naše letošní sestava byla oproti předchozímu ročníku trochu oslabena. Tlak poslední výhry zřejmě způsobil, že jsme v týmu zbyli jen dva. Kolega Kubiš odpadl den před odjezdem a tak osazenstvo assault course tvořili jen rtm. Gabčík a jeho věrný kolega čet. Nagymaros…

 

  Po dvouleté pauze se letos opět uskutečnila naše oblíbená akce, dobový survival závod – Churchillova podzimní míle. Letos se přesunula z oblasti Novohradských hor k Blanskému lesu, výchozí místo byla obec Třísov.

Naše letošní sestava byla oproti předchozímu ročníku trochu oslabena. Tlak poslední výhry zřejmě způsobil, že jsme v týmu zbyli jen dva. Kolega Kubiš odpadl den před odjezdem a tak osazenstvo assault course tvořili jen rtm. Gabčík a jeho věrný kolega čet. Nagymaros. Protože ani jeden z nás není šifrantem, trochu nás otrápil první úkol rozluštit kód tvořený „keříčky“. Že prvním cílem bude asi 8 km vzdálená Kleť (1084 m n. m.) nám bylo jasné a po chvilce jsme byli prvním týmem na trati. Noční pochod hvozdy Blanenského lesa nám dal docela zabrat obzvlášť v hustě porostlých úsecích, kde se dala tma krájet. Balvany se dost nešikovně pletly do cesty a tak pod vrcholem měl čet. Nagymáros otlučená kolena a rtm. Gabčík ukopl obě podešve svých čerstvě podkovaných ammobotek…

Přespání ve věži na Kleti bylo luxusem, který z jiných Churchillek nepamatujeme. Vyspali jsme se opravdu do růžova. Hned nad ránem nás organizátoři vytáhli z pelechů. Další zašifrovanou zprávu s cílem dalšího postupu jsme si museli doslova vystřílet. Zde opět organizátoři inovovali a týmy spojovali tak, aby se ke zprávám vůbec mohli probojovat.

Zpráva, že další cíl je u řeky, tedy nejníže jak to z Kletě jde, nikoho nepřekvapila a tak jsme se vydali do Zlaté Koruny, že nás čeká koupání, bylo jasné asi každému. Naše skupina věda, že není třeba stahovat kalhoty, když mostek je 200 m daleko, se jako jedna z mála vyhnula brodění jezu a po spojení se skupinou francouzských nekomunistických odbojářů nafoukla gumový člun, na němž se vydala splout část řeky. Romantika podzimní Vltavy je těžko popsatelná, s malou zastávkou u obce Záluží, kde bylo třeba eliminovat nepřátelskou zvoničku, zakotvil náš člun u hradu Dívčí Kámen. Zde jsme dostali úkol opravdu dívčí – ošít celý battledress knoflíky. Odbojář Hans byl však rychlejší než profesionální tým sečuánských šiček a tak jsme Dívčí kámen opustili dříve, než jakákoliv další posádka jen zahlédla hrad. V cíli sobotní etapy jsme spolu s odbojáři byli opět první. Další týmy přijely zanedlouho. Minuly však kontrolní bod na Dívčím Kameni, což je z boje o dvě nejvyšší příčky eliminovalo. Večer se nesl v přátelském duchu a tak krásného a dlouhého spánku jako na letošní Churchillce jsme si dlouho neužili. Přesto, že organizátoři se s některými týmy veselili do pozdních hodin, my raději včas ulehli.

Ráno nás čekal úkol poslední – rozhodující. Stalo se jím to, co jsme čekali – závod na raftech. Nyní už rozděleni opět na původní družstva, pocítili jsme chybějícího Kubiše. Šestimístný raft není s dvoučlennou osádkou nejrychlejší, obzvláště když se jede kus proti proudu. S tím jsme ale počítali a tak jsme se v místě obratu mistrně vylodili na mělčině a proti proudu rozhodli se brodit. Taktika to byla užitečná, na břehu jsme byli jako druzí, leč sil dotáhnout člun do zhruba 200 m vzdáleného cíle již nebylo příliš a tak nás skupina odbojářů v posledních metrech předběhla.

Skóre se v tu chvíli vyrovnalo a naše lepší pochodové tempo, dobové okované boty, sumky plné munice a granátů byly v tu chvíli k ničemu, o vítězi musel rozhodnout rozstřel. Zde jsme zcela pohořeli a naše koupelí prochladlá těla téměř nebyla schopna terč netrefit.

Druhé místo by asi každý normální považoval za úspěch, my ale byli svými výkony trochu zklamáni. Materiálně však cena poražených – DODOva banánovice měla sladší příchuť než levné a trpké champagne vítězů.

Na závěr patří samozřejmě poděkování organizujícímu klubu – 15. Skotské pěší divizi 2nd Bt. Argyll and Sutherland, jmenovitě DODOvi, Svíťovi, Jurigovi, Jiřinovi, Kolistovi a Margomanovi. Uznání patří všem soupeřům. Dobrá práce!

 

Th013 Th014 Th025 Th008
Th042 Th047 Th054 Th057

Více fotografií naleznete ve fotoalbu.

 

Text: Boris

Foto: Daniel Dolejší a Martina Zavřelová

 

{backbutton}