Československá samostatná obrněná brigáda

Publikováno: Autor: Administrator
csob

Československá samostatná obrněná brigáda vznikla z První československé samostatné brigády, která má svůj původ v První československé smíšené brigádě ve Velké Británii. Ta byla založena 12. srpna 1940 a jejím velitelem byl generál Bedřich Miroslav-Neumann. K 1. červenci 1941 byla reorganizována na První československou samostatnou brigádou, tvořenou třemi pěšími prapory, Smíšeným přezvědným oddílem a 1. dělostřeleckým plukem (měl dva oddíly, velitelem byl plukovník dělostřelectva Alois Liška) a ženijní rotou. 8. března 1943 po odchodu gen. B. Miroslava-Neumanna, převzal velení První československé samostatné brigády plk. děl. Alois Liška, který byl 1. srpna t. r. povýšen na brigádního generála. V srpnu posílili početní stav muži ze středního východu. Jednalo se o vojáky 200. čs. lehkého protiletadlového pluku, který byl rozpuštěn ke dni 26. srpna 1943. 1. září t. r. byla ustavena Československá samostatná obrněná brigáda ve Velké Británii. Hlavní údernou sílu brigády tvořily tanky, na něž byla brigáda přezbrojena a velitelem brigády zůstal brig. gen. Alois Liška, jeho zástupcem byl jmenován plk. děl. Karel Klapálek, původně velitel 200. čs. lehkého protiletadlového pluku.

28. září 1943 Přesun Československé samostatné obrněné brigády do prostoru Northampton (střední Anglie), kde probíhal přeškolovací výcvik na novou bojovou techniku.
28. říjen 1943 Slavnostní přehlídka brigády před presidentem republiky Dr. Eduardem Benešem. Přehlídce velel plk. děl. Karel Klapálek.
květen 1944 Přesun do jihovýchodního Skotska, do prostoru poblíž Edinburghu, kde brigáda dokončila výcvik a zde ji rovněž zastihla i vzrušující zpráva o invazi spojeneckých vojsk v Normandii.
30. srpen 1944 Nalodění brigády na transportní lodě (kromě náhradního tělesa a výcvikového střediska). Během týdne byla brigáda přeplavena do Normandie do přístavů Courseulles a Arromanches. Brigáda pak byla soustředěna v prostoru Falaise.
5. říjen 1944 Přesun k obklíčenému přístavu Dunkerque.
8. říjen 1944 Brigáda převzala od britských a kanadských jednotek obléhání města a přístavu.
9. říjen 1944 První bojový střet s Němci, brigáda měla prvního raněného – radista des. Chuchvalec.
28. říjen 1944 Zvláštní útočná akce u příležitosti výročí státního svátku. První útok začal již v 6.30 hod, kdy motoprapor za podpory čtyř tanků napadl předsunuté pozice nepřítele. V 8.30 hodin začala silná palba československého dělostřelectva a v 8.40 hod vyrazila československá pěchota za podpory tanků do útoku. Útok byl úspěšný, a jednotky pronikly hluboko do nepřátelských pozic. Odpoledne a večer pokračovaly dělostřelecké a minometné přestřelky, Němci se pokusili dobýt zpět ztracené pozice, ale neuspěli. Ztráty na straně Čechoslováků byly též nepoměrně nižší, než u nepřítele.
5. listopad 1944 Nový násilný průzkum. Akci provedlo 43 tanků s podporou pěchoty, především z 2. tankového praporu. Boj však tentokrát dopadl hůře než útok 28. října. Stanovené cíle se nepodařilo zajistit. Nepodařilo se přípravu akce před Němci utajit, víceméně selhal průzkum před útokem, v boji vázla součinnost mezi pěchotou a tanky.
6. listopad 1944 Reuter vydal zprávu o bojích Čechoslováků u Dunkerque. Byla to po letech první úřední zmínka o bojích našich mužů na západní frontě (vyjma letců, kteří měli značnou publicitu).
10. duben 1945 Německé jednotky prorazily obranu Francouzů, kteří byli podřízeni naší brigádě a vytlačili je z pozic.
12. duben 1945 Úspěšný protiútok Čechoslováků. Pozice byly dobyty zpět, avšak za cenu ztrát na životech.
18. duben 1945 Ministr národní obrany gen. Sergěj Ingr žádá náčelníka britského imperiálního štábu o uvolnění naší brigády, aby se mohla podílet na osvobozování vlasti. Vyjádřil tak přání všech příslušníků brigády.
23. duben 1945 Kombinovaný oddíl se vydal na cestu do vlasti. Spojenci nemohli uvolnit brigádu od Dunkerque, a tak se na cestu do vlasti vydal pouze tzv. kombinovaný oddíl o síle asi 140 vojáků pod velením pplk. Aloise Sítka.
27. duben 1945 Brig. gen. A. Liška znovu žádá britské velení o uvolnění brigády a o její nasazení při osvobozování západních Čech, avšak neúspěšně
29. duben 1945 Gen. Liška intervenuje osobně u polního maršála Bernarda Lawa Montgomeryho pro uvolnění Čechoslováků od Dunkerque, ale opět neúspěšně.
30. duben 1945 Kombinovaný oddíl je v Německu poblíže hranic rodné vlasti. Pplk. Alois Sítek, velitel oddílu, obdržel povolení k přesunu do Chebu.
1. květen 1945 Asi v 10 hod dosáhl kombinovaný oddíl státní hranice. Pro identifikaci přesného místa hranice Československa byl vyslán napřed kpt. Kraus. Po malé slavnosti a vztyčení státní vlajky, kdy vojáci zpívají státní hymnu a málokdo se stydí za slzy, vydal se oddíl do Chebu.
8. květen 1945 Ustala bojová činnost u Dunkerku. Velitel obležené pevnosti, zarytý nacista viceadmirál Frisius, byl vyzván ke kapitulaci.
9. květen 1945 Viceadmirál Frisius podepsal na velitelství československé brigády kapitulaci Dunkerku.
12. a 13. květen 1945 Československá samostatná brigáda se vydává na Cestu do vlasti, do Československa.
18. květen 1945 Brigáda dorazila do Plzně.
30. května 1945 Brigáda projíždí slavnostní přehlídkou Prahu.
1. červen 1945 Přejmenování brigády na tankový sbor se stanovištěm ve Stříbrných Horách. Z každého tankového praporu vznikla brigáda, tzn. celkem čtyři tankové brigády.
27. září 1945 Oficiální předání 1. čs. tankového sboru československému velení při slavnostní přehlídce v Praze.

Organizační struktura
Československé samostatné obrněné brigády
ve Velké Británii
v roce 1943

CIABG – Czechoslovak Independent Armoured Brigade Group

Organizace československé brigády byla v redukované podobě velmi podobná britské obrněné divizi. Ta se skládala z obrněné brigády o třech tankových a jednom motorizovaném praporu, dále motorizované nebo pěší brigády na autech o třech praporech, z dělostřelecké brigády o dvou polních, jednom protitankovém a jednom protiletadlovém pluku. Zbytek divize tvořil průzkumný pluk, dvě ženijní roty, spojovací prapor o čtyřech rotách, divizní dílny s polním parkem, dvě lehké polní ambulance, dva zásobovací dopravní prapory, rota policie a polní pošta. Čs. brigáda byla rozšířena o zbraně a služby, které bývají obvykle součástí vyšší jednotky divize. Štáb byl po reorganizaci z 1. čs. samostatné smíšené brigády rozšířen o několik důstojníků, ale nebylo počítáno z veliteli dělostřelectva ani s náčelníkem zdravotnické služby. Tyto funkce vykonával velitel dělostřeleckého pluku a velitel lehké polní ambulance. Velitelem brigády byl brig. gen. Alois Liška a jeho zástupcem plk. děl. Karel Klapálek. Po jeho odchodu na východní frontu jej nahradil plk. pěch. A. Barovský-Zeman. Chod velitelství zajišťovala brigádní štábní rota s trvale přidělenou spojovací četou a lehkou dílnou LD6. Průzkum brigády zajišťoval Motorizovaný přezvědný oddíl – MPO. Ten byl vyzbrojen obrněnými auty a lehkými tanky. (Počátkem roku 1945 byl přeměněn na 3. tankový prapor). Tankový prapor měl čtyři střední tanky velitele praporu (velitelská četa), velitelskou rotu a tři tankové roty. Ve velitelské četě byly ve výzbroji speciální protiletadlové tanky s dvojkulometem Oerlikon, obrněné transportéry, startovací a dobíjecí obrněné transportéry a nákladní automobily se 40 t. zásob. Na ochranu praporního týlu bylo určeno devět doprovodných tanků se sedmnáctiliberními protitankovými kanóny (ráže 76.2mm). Motorizovaný prapor (tzv. brigádní pěchotu) tvořily převážně bývalí příslušníci 200. čs. lehkého protiletadlového pluku-Východního. Prapor se skládal z velitelské roty, roty doprovodných zbraní a dvou motorot. Brigádní dělostřelectvo tvořil dělostřelecký pluk o dvou oddílech po dvou čtyřdělových bateriích, které byly vyzbrojeny pětadvacetiliberními kanónovými houfnicemi (ráže 87.6mm). Protitankový oddíl byl tvořen třemi bateriemi, v kterých bylo dvanáct sedmnáctiliberních protitankových kanónů. Protiletadlová baterie měla 6 protiletadlových děl Bofors (ráže 40mm). K dělostřeleckému pluku byly trvale přiděleny lehké dílny LD 3, v poli pak i spojovací četa E brigádní spojovací roty. Brigádní dělostřelectvo bylo plně motorizované. Ženijní rota byla, oproti tabulkovým stavům redukována o jednu ženijní četu. Byla vybavena pro zemní práce a odminování, i motorovým člunem. Mostní četa byla vybavena mostní soupravou Bailey pro zřízení mostu o délce 40 m a nosnosti 40 tun. Spojovací rota přidělovala vycvičené a vybavené čety velitelstvím a bojovým útvarům. Pořádkovou a dopravní činnost i vyšetřování závažných přečinů zabezpečoval oddíl polního četnictva, tvořený sekcí dopravní a sekcí pořádkovou. Příslušníci oddílu byli označeni černou rukávovou páskou s nápisem „MP“. V poli oddíl zajišťoval sběr zajatců a jejich odsun do zajateckých táborů. Pro doplňování mužstva u tankových praporů byla vytvořena záložní tanková rota, která měla za úkol cvičit nové osádky tanků pro krytí bojových ztrát. Pro pokrytí ztrát mužstva byla vytvořena doplňovací rota, která zajišťovala vojáky stanovených odborností, specialisty – radisty, a další. Zásobování proviantem, pohonnými hmotami a municí zajišťoval zásobovací dopravní oddíl. Ten se skládal ze tří rot, velitelské roty, zásobovací roty, dílen a dvou čet záložních řidičů. Později byl oddíl rozšířen na pět rot. Pro brigádu se udržovala na třítunových automobilech zásoba 130 tun munice, 90 tun pohonných hmot, 60 tun proviantu a 6 tun výstroje. Na konci války se tento stav zvýšil na 360 tun munice, 180 tun pohonných hmot a 180 tun proviantu a výstroje. Brigádní tankové dílny (BTD) byly určeny pro střední opravy obrněných vozů, automobilů, motocyklů, zbraní a radiostanic. BTD byly tvořeny četou velitelskou, skladovací a vyprošťovací a dílnami tankovými, automobilními, zbrojními a radiovými. Pro zásobování brigády sloužil polní park vybavený šesti třítunovými automobily s materiálem pro dílny. Lehké dílny (LD) byly trvale přiděleny k bojovým útvarům a sloužily ke kontrole technického stavu a pro běžné opravy, v poli shromažďovaly poškozenou techniku. Lehká polní ambulance disponovala prostředky pro zřízení předsunutého obvaziště a k odsunu raněných do armádní nemocnice. Polní pošta zprostředkovávala služební a soukromý styk mezi brigádou a poštovním úřadem. Polní pokladna přejímala a rozdělovala peníze jednotlivým útvarům, sloužila také jako spořitelna a směnárna. Výchovná četa se starala o kulturu, osvětu a vydávala cyklostylovaný deník „Naše noviny“. Styčná skupina sloužila pro nepřetržitý styk s “Lision Headgnartes” – britským styčným velitelstvím, přiděleným k československé brigádě. Polní soud a prokuratura byly první stolicí a státním zastupitelstvím. Řešily na území britského království veškeré trestné činy vyjma vraždy, zabití a násilného smilstva. Odsouzení byli umisťováni v britských věznicích, protože brigáda neměla vlastní. Náhradní těleso a výcvikové středisko podléhalo přímo MNO, později hlavnímu velitelství. Staralo se o evidenci vojenských osob, padlých a zemřelých a o jejich majetek. Těleso soustřeďovalo nové brance, kteří procházeli výcvikem ve výcvikovém středisku. Posádkovým městem byl Sonthend on Sea, velitelem se stal pplk. Josef Brůha. Československé tankové výcvikové středisko vycvičilo ve třech kurzech 600 tankistů důstojníků i mužstva. Velitelem střediska byl pplk. Jaroslav Blavic a bylo zřízeno při Britském školním pluku 54 ve vojenském táboře Bernard Castle. Duchovní službu vykonávali tři duchovní: římský katolík por. Hugo Vaníček, evangelík por. Jan Michalec a rabín Hanuš Rebenwurzel. V roce 1945 měla brigáda válečné počty na těchto stavech: 6 163 mužů, 96 děl, 273 motocyklů, 1 883 automobilů, 307 tanků a 278 obrněných transportérů.

brigada vel