„Paraset“ Whaddon Mk.VII

Publikováno: Autor: Administrator
1

1Britská agentská vysílačka, která vznikla kolem roku 1941 za účelem poskytnutí možnosti spojeneckým agentům posílat zpravodajské informace zpět do Británie. Použití  „Parasetu“ u zpravodajského odboru MNO v Londýně není zatím dostatečně potvrzené. Jisté je jen to že, několik československých radiotelegrafistů na těchto stanicích prodělalo výcvik.

 

Krátká historie „Parasetu“ Mk.VII

(od agenta AE4IC Boba Kelloga)

 

5Tomuto zvláštnímu vybavení, se začalo říkat „Paraset“ a vzniklo kolem roku 1941. Zařízení mělo poskytnout možnost spojeneckým tajným agentům posílat zpravodajské informace zpět do Británie. Vysílač byl údajně zkonstruován v hlavním přijímacím středisku ve Whaddonu a oficiálně nazýván Whaddon MK VII. Alespoň jeden známý zdroj zapojený do jeho výroby potvrzuje, že „Paraset“ nebyl nikdy jeho oficiální jméno, ale přezdívka, kterou si vysílačka vysloužila, protože byla používána agenty shazovanými padáky na nepřítelem kontrolované území.

 

Původních technických informací o Parasetu je velmi málo, protože Winston Churchill nařídil většinu tištěných důkazů o podpoře tajných operací z té doby zničit a to ihned po skončení 2.světové války. Cílem bylo zabránit jejich úniku do rukou Sovětské vlády. Nicméně některé informace se dochovaly, nejvíce od agenta Ioe le Suisse, ON5LJ (SK). Jeho informace se zachovaly díky Jo Scholtesovi, ON9CFI, který je později předal Mario Galassovi, IK0MOZ. Mario mimochodem vede výbornou stránku (http://www.qsl.net/ik0moz/paraset_eng.htm) pro ty, kteří se zajímají o výrobu repliky Parasetu.

 

Historické informace z vývoje Parasetu jsou známé především díky několika zaměstnancům, kteří byli součástí vývojového týmu a stále žijí. Geoffrey Pidgeon, jeden z členů tohoto týmu a autor knihy The Secret Wireless War, dodal většinu informací, které pocházejí jednak z jeho vlastního působení ve vývoji a dále pak od jeho spolupracovníků. Sám pan Pidgeon byl zapojen do ranné výroby vysílačky a jeho otec měl na starosti zásobování ve Whaddonu.

 

Pan Pidgeon píše, že R&D tým vyvíjející „Paraset“ byl veden Dennisem Smithem, vynikajícím inženýrem pro bezdrátové spojení. Pan Smith později přešel do Mobile Construction oddělení (oddělení mobilní výstavby), které vyvinulo a postavilo tzv. Vzduch-země kontaktní systém a mnoho dalších vysílačů a přijímačů pro agenty a odbojové bojovníky. Přibližně 9 lidí bylo zapojeno do vývoje, který údajně započal v roce 1941. Na konci toho roku, byl pan Pidgeon odvelen do zámečnické dílny ve Whaddonu a tvrdí, že do konce roku 1941 tam vyrobili malou sérii asi 20 kusů „Parasetu“ MK VII .

 

Paraset se skládal z jednoduchého dvou-elektronkového přijímače a jedno-elektronkového vysílače. Napájení bylo umístěno v oddělené přihrádce a používalo baterie jako primární zdroj energie k napájení proudového zdroje na vibračním principu, k vyvinutí vysokého napětí. Přijímač se skládá z regenerativní kontrolky a jednostupňového audio zesilovače. Toto konstrukční schéma bylo ve své době docela běžné mezi radioamatéry pocházející ze skromných poměrů, protože k tomu bylo potřeba nejmenší počet drahých elektronek. Vysílač byl vysokonapěťový oscilátor (5-7Wattů) s krystaly, napojený přímo na jednodrátovou anténu, která nikdy nebyla delší než 20 metrů, naopak často o dost kratší. Opět, toto bylo běžné technické řešení té doby. Díky vysílacímu výkonu, by mohl být Paraset považován za první QRP vybavení používané pro oficiální účely.

 

Malý počet elektronek a nízký výkon vysílače, také přispíval k malé spotřebě energie, což je důležitý faktor pro agentské soupravy. Baterie byly často používány v těchto soupravách jako hlavní zdroj energie, z důvodu nezávislosti na elektrické síti, kterou nebylo často možné využít a mohla být kdykoli přerušena. V mnoha případech agenti museli operovat za velmi ztížených podmínek, kde nebyla elektrická síť dostupná. Přestože „Paraset“ byl relativně úsporný k elektrické energii, bylo nutné mít stále k dispozici alespoň jednu nebo dvě automobilové baterie. Navíc, baterie bylo potřeba relativně často dobíjet, což představovalo značné operační riziko. Avšak použití baterií také poskytovalo obranu proti běžné detekční technice pátracích německých týmů. Tyto týmy preventivně vypínali proud v některých městských částech, zatímco naslouchali vysílání, o kterém si mysleli že vychází z agentské vysílačky. Pokud vysílání ustalo, když byla elektřina vypnuta, pak se jim značně zúžil pátrací okruh.

 

Nízký výkon byl nicméně adekvátní pro svůj účel, pokud vezmeme v úvahu obrovské antény a velmi citlivé přijímače v naslouchacích střediscích v Anglii. Nedávná studie prokázala, že několika procentní anténní účinnost vykázala SNR přibližně 20dB na cestě z Calais ve Francii do přijímacího střediska ve Whaddonu v Anglii. V době, kdy však konstruktéři zvažovali potřebné parametry pro „Paraset“, pravděpodobně takovéto studie neprováděli. Pravděpodobnější je, že více spoléhali na vlastní znalosti komunikace s nízko-výkonovými vysílači, na takovéto vzdálenosti.

„Paraset“ měl údajně okamžitý úspěch a výroba se přesunula do továrny v Little Horwood, když byla otevřena v roce 1943. Pan Pidgeon byl také převelen do zámečnické dílny v Little Horwoodu, kde zůstal po zbytek války. Za jeho pobytu, se tam podílel na vývoji speciálního klíče a dalších věcí, které byly také základní součástí Parasetu. Parasety se ihned začaly vyrábět v sériích po 50ti a 100ks. Na rozdíl od setů v plechových krabicích, tyto první sety, byly vyráběny v lehčích dřevěných skříňkách. Tyto skříňky, pak byly obyčejně umístěny v malých příručních kufříkách, které také obsahovaly zdroj a balení s náhradními elektronkami a krystaly. Některé „Parasety“ byly údajně vyrobeny také v dílnách provozovaných SOE ve Watfordu. (Special Operations Executive)

 

Vysílačka v plechové krabici, přišla poněkud později. Těmto soupravám se někdy také říká „cash box“ neboli kasičky, kvůli velikosti vrchního plechového pláště. Elektronky byly převáženy na vrchu krabičky vysílače a namontovány vždy těsně před použitím přístroje. Jinak by přepravní obal musel být o mnoho hlubší a proto i větší. Schéma „Parasetu“ se také údajně během doby vyvíjelo. Rozdíly v konstrukci byly minimální a spočívaly hlavně v napájecím obvodu, který napájel přijímač a v malých změnách na vysílači.

 

Prakticky všechny informace zde prezentované, pocházejí z archívů Paraset Clubu (zdroj Internet), malá skupina asi 70 nadšenců, uctívající památku konstrukčního a výrobního týmu, který vymyslel Whaddon Mk VII „Paraset“ a od speciálních agentů, kteří je používali pro zpravodajské operace za 2. sv. války.

 

Použití  „Parasetu“ u zpravodajského odboru MNO v Londýně není zatím dostatečně potvrzené. Jisté je jen to že, několik radiotelegrafistů na těchto stanicích prodělalo výcvik. Zda jím byla vybavena některá z paraskupin operačně nasazených na území okupovaného Československa, není prokázáno. V knize Vítězslava Hanáka  OK1HR „Muži a Radiostanice tajné války“ je o Parasetu pojednání a několik fotografií. Podle některých informací,  radiostanice tohoto typu používali  agenti operující na našem území po roce 1948.

 

„Paraset“ Mk.VIIa – na fotografiích byl pořízen do sbírek KVH „Rota Nazdar“ na podzim roku 2009 od soukromého sběratele z Moravy, jeho původ se zatím nepodařilo zjistit. Prosíme všechny, kteří mohou poskytnout jakékoliv informace o této radiostanici, nebo dalších typech radiostanic používaných Československou armádou 1918-1945, aby nás kontaktovali. Předem děkujeme.

 

Technická data „Paraset“ Whaddon MK VII:

 

Frekvence 

Rx:
3.0 – 7.6 Mhz
Tx:
3.3 – 7.6 Mhz ve dvou stupních
rozsah 1:  3.3 – 4.5 Mhz
rozsah 2:  4.5 -7.6 Mhz

Funkce

AF (AM R/T a CW)

Výkon

4 – 5 watts RF (jen CW )

Elektronky

rx:  2 x 6SK7
tx:  1 x 6V6

Napájení

AC hlavní  110 – 250V, 40-60 Hz, 1 x 6X5GT  usměrňovač  6 voltů DC vibrátor.

Velikost

Přijímač-vysílač
11 x 14 x 22.5

Hmotnost

2.3 lbs

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

1

 

celkový pohled na „Paraset MK. VIIa v přepravním kufru

 

 

 

 

 

 

 

 

 

2

 

přijímač-vysílač raná výroba v dřevěné bedně

 

 

 

 

3

 

napájení

 

 

 

 

4

 

sluchátka

 

 

 

 

5

 

kompletní „paraset“ v přepravním kufru

 

 

 

 

6

 

zesílený přepravní kufr „Parasetu“ Mk.VIIa

 

 

 

 

7

 

elektronka 6V6,  krystal a napájecí vibrátor 6V „Parasetu“

 

 

 

 

 

Text: upravený překlad historie „Parasetu Mk.VII z oficiálních stránek příznivců  “Parasetu“ Mk.VII

http://www.sm7ucz.se/Paraset/Paraset_e.htm

Foto: Idunka

Překlad: Dušan Klavík

Úprava a doplnění textu a popisky: Vilém Fencl

 

{backbutton}