CPO v Lichkově

Publikováno: Autor: Miloš Borovička
A

Bez spojení není velení a armáda je tu na ochranu civilního obyvatelstva, to si velení československé armády v meziválečném období velmi dobře uvědomovalo a vojsko se cvičilo jak v dovednostech spojařů, tak k civilní protiletadlové a protichemické obraně. Přesně takový výcvik přiblížíme divákům tradiční akci, na které se po léta podílíme v Lichkově, letos 22. srpna.

face lichkov

Velká válka nastavila nová měřítka ztrát – počty padlých na bojištích, ale i civilistů šly do miliónů. Poprvé v dějinách lidstva byla bombardována města v hlubokém zápolí, fronta dosahovala stokilometrových délek. Možnost vymanit se ze strnulé zákopové války nabízelo použití dostupného a dostatečně toxického chlóru plněného do ocelových láhví, opatřených vypouštěcím ventilem. Pro plánovaný chemický útok postavilo německé velení v březnu 1915 speciální pluk. První zkoušky tajného projektu s krycím názvem „Desinfektion“ proběhly začátkem ledna na cvičišti Köln-Wahn. Podle dosud nepotvrzených informací mělo dojít k testování otravných látek na východní frontě proti Rusku. Polská lékařka Dr. Tylinská na zasedání mezinárodní ženské ligy za mír a svobodu v Chicagu v roce 1924 oznámila, že tyto útoky byly vedeny velkou silou a vedly až k 90% ztrátám. Přežili jen vojáci, kteří si dokázali připravit ochranný prostředek z kusu látky napuštěného vlastní močí. Vedle chlóru zde byla údajně vyzkoušena i jeho směs s brómem.

Ve Flandrech u města Ypres byl ve čtvrtek odpoledne dne 22. dubna 1915 na francouzské zákopy podniknut nečekaný masivní chemický útok. Celkem  180 tun chlóru vytvořilo šest kilometrů široký souvislý oblak, který se přeléval po bojišti jako hustá mlha, vléval se do zákopů, leptal měkké sliznice a francouzští vojáci proti němu byli bezmocní. Do těla vnikal dýchacím ústrojím a ničil respirační cesty. Ženevské dohody sice zakazovaly používání chemického střeliva, Němci však přišli na to, jak tyto dohody jednoduše obejít.

Již několik dní po prvním útoku u Ypres vybavila francouzská armáda podle německého vzoru své vojáky improvizovanými chrániči – tampóny nasycenými roztokem thiosulfátu sodného, sody a glycerinu. V pozdější době improvizované chrániče začaly nahrazovat ochranné kukly a plynové masky.

Válečné zkušenosti ukázaly, že rozvoj letectva zásadně mění celý způsob vedení války. Zcela novým faktorem byla schopnost napadat cíle v zápolí.

Dne 11. dubna 1935 Parlament republPoster Lichkoviky Československé se usnesl na zákonu a nařízení O ochraně a obraně proti leteckým útokům. Dle tohoto nařízení se o ochranu obyvatelstva měly starat civilní úřady, proto se hovoří o civilní protiletecké ochraně (CPO). Obrana proti nepřátelskému letectvu dál spadala do kompetence ministerstva obrany.

Nařízení o ochraně proti leteckým útokům stanovilo některé povinnosti provozovatelů důležitých podniků a také povinnosti obcí. Vlastníci nemovitostí, v nichž se například nacházely podniky, ústavy nebo jiná zařízení, měli za povinnost postarat se o vhodné kryty a starat se o jejich údržbu. Občané byli povinni opatřit si na své náklady plynové masky a udržovat je v řádném stavu.

V případě obcí byl starosta odpovědný za řádné provedení příprav k ochraně obyvatelstva. Další odpovědnou osobou byl velitel místní protiletecké ochrany, jmenovaný do funkce starostou obce. Mezi výkonné složky CPO patřila svépomocná služba obyvatelstva, která by odstraňovala a napravovala menší a místní účinky leteckých útoků, a pohotovostní služba veřejná, která by zasahovala při větších následcích způsobených leteckými útoky, kdy svépomocná služba již nepostačovala.

Svépomocná služba obyvatelstva byla prováděna podle domů, kde majitel stanovil z jeho obyvatel tzv. domovní hlídku v čele s velitelem. U skupiny domů domovní hlídky každé ulice tvořily tzv. domovní družstvo. Domovní hlídky i domovní družstva byla vybavena vším, co potřebovala ke své činnosti (zařízení k vyhlášení poplachu, pomocné hasicí zařízení, nejnutnější potřeby k poskytnutí první pomoci a asanaci).

Dne 16. srpna 1938 ratifikovalo Československo ženevský protokol o zákazu užívání dusivých, otravných nebo podobných plynů s výhradou, že přestane být vázáno tímto protokolem vůči každému státu, jehož ozbrojená moc nebo ozbrojená moc jeho spojenců by použila bojových chemických látek. Tímto se bojové plyny v Československu považovaly za zbraně odvety. V době mobilizace 23. září 1938 českoslovanská branná moc disponovala 84 tunami yperitu.