Pojízdná automobilní správkárna chemického materiálu

Publikováno: Autor: Jaroslav Špitálský
1001

Zhoršující se mezinárodní vztahy mezi nacistickým Německem a Československou republikou vedly koncem třicátých let k modernizaci výzbroje a zvýšenému zbrojení. Tehdy nikdo nepochyboval o tom, že v nadcházejícím válečném konfliktu dojde k použití bojových otravných látek. Obyvatelstvo si zakupovalo ochranné prostředky, Ministerstvo národní obrany (MNO) zavádělo nové typy plynových masek a ochranných obleků proti bojovým chemickým látkám (BCHL). Na Slovensku se vyráběly otravné látky jako např. Yperit a Lewisit. Pracovalo se na konstrukcích zamořovacích automobilů a vagónů, dále na leteckých rozstřikovačů, chemických min a dělostřeleckých granátů, které bylo možné plnit otravnými látkami.

Koncem roku 1937 vyvstala otázka, jakým způsobem budou plynové masky a ochranné obleky v poli opravovány. Celkem bylo jasné, že na tento úkol nebudou stačit pojízdné „správkárny“. Proto MNO zvažovalo nákup 36 „pojízdných automobilních správkáren chemického materiálu“.

V pátek 29. dubna 1938 předložil Vojenský chemický ústav (VChÚ) „druhému oddělení“ MNO návrh „pojízdné automobilní správkárny pro opravy plynového materiálu v poli“. Celková hmotnost plně vybavené správkárny neměla překročit dvě tuny, přesto počítalo se šesti kolovým automobilem o nosnosti tři tuny. K uložení správkového materiálu měl sloužit přívěsný vůz o nosnosti 1,5 tuny. Pro vyřešení pracovního prostoru byly navrženy dvě alternativy:

1001

Návrh pojízdné automobilní správkárny chem. mat. na podvozku Tatra.

 

  1. Automobil o ložné ploše 180 x 350 cm, se sklopnými bočními stěnami, pomocí kterých by se pracovní plocha rozšířily tak, že by pro veškeré zařízení vznikl potřebný manipulační prostor. Boční stěny by pak nahradila plachta spuštěná ze stabilní střechy. Výhodou takovéhoto řešení je poměrně malá šířka karoserie vozu, tedy i větší pohyblivost správkárny. Takovéto řešení mělo jednu podstatnou nevýhodu, v zimních měsících nebylo možné vytopit správkárnu na teplotu nutnou pro manipulaci a opravy. Zvláště lepení pryžového materiálu při teplotách nižších než 5 °C bylo velmi nesnadné.
1002

První alternativa – správkárna se sklopnými bočními stěnami.

1003

První alternativa – správkárna se sklopnými bočními stěnami.

1004

První alternativa – správkárna se sklopnými bočními stěnami.

 

 

  1. Automobil o ložné ploše 250 x 400 cm, se stabilními bočními stěnami i střechou a dostatečně velkými (slídovými) okny a světlíky. Rozměry takovéto karoserie umožňovaly potřebný manipulační prostor a také vytápění pomocí petrolejových kamen na přiměřenou nutnou teplotu. Nevýhodou tohoto řešení je menší pohyblivost vozidla.
1005

První alternativa – správkárna se sklopnými bočními stěnami.

 

Přívěsný vůz měl být v obou případech stejných rozměrů a pomocí prkenného přechodu jej bylo možné spojit s vozem správkárny.

1006

Uložení správkového materiálu v přívěsném voze.

 

Výbava pracovního prostoru správkárny byla v obou alternativách shodně řešena, jen se lišilo zhotovení pracovních stolů. Stoly měly mít železnou kostru, s vrchní dřevěnou deskou a měly být opatřeny zásuvkami pro nástroje. V případě první alternativy by byla pracovní deska sklopná.

1007

Konstrukční řešení pracovního stolu – první alternativa.

 

V úterý 24. května 1938 druhé oddělení MNO (odděl. spec. boj. prostředků) vyjádřilo k návrhu VChÚ s tím, že pro pojízdné automobilní správkárny plynového materiálu přicházejí v úvahu dvoutunové třínápravové nákladní automobily Praga RV, Tatra 82 a Škoda 6LT6 s tím a že tyto automobily nemohou být přetíženy do tří tun. Pokud by se hmotnost užitečného nákladu blížila k třem tunám, přicházely v úvahu nákladní automobily Škoda 6ST6-L a Tatra 85. Dále bylo doporučeno uskromnění ve výškových poměrech vozidla. Nepřijatelná byla i velikost ložné plochy 2 500 x 4 000 mm. Pro vyzkoušení rozmístění vybavení správkárny měl VChÚ odeslat všechen navržený materiál do Ústřední zbrojnice na Vořechovce, kde by komise složená ze zástupců MNO, VChÚ a VTLÚ posoudila rozmístění dílenského vybavení na nákladních automobilech Škoda 6ST6-L, Walter PN, Praga RV a Tatra 27.

Pojízdná automobilní správkárna plynového materiálu měla být vybavena tímto materiálem:

  • čpavková stanice
  • dva šicí stroje krejčovské
  • svěrky na opravy zorníků, ventil. komor a nástavců dých. Hadic
  • přístroje na měření těsnosti a odporů filtrů
  • strojen na zalisování knoflíků
  • vařič petrolejový nebo lihový (v případě, že by nebyla instalována petrolejová kamna)
  • mísa na roztok fenolftaleinový
  • odměrka na roztok fenolftaleinu
  • odměrka na vodu
  • vložky do zorníků
  • upínače na ventil. kolory
  • strojek na zalisování kroužků
  • strojek na zaklepávání hrotových spojek
  • kamínka petrolejová  – 25 kusy
  • lampy – 2 kusy
  • svítilny bateriové ruční – 2 kusy

Personál správkárny se měl skládat z deseti mužů a to: rtm. děl. m – dílovedoucího, zámečníka – opravy a dohled nad strojním zařízením a výpomoc u prací klempířských, dvou krejčí – opravy upevňovacích systémů masek a opravy brašen, klempíře – výměny zorníků, ventil. komor, nástavců k dýchacím hadicím a letování filtrů, dvou pomocníků – zkoušení těsnosti masek, pomocníka – zkoušení filtrů na odpor i těsnost, pomocníka – čerpání vzduchu pro zkoušení masek na těsnost, pomocníka – opravy ochranných oděvů.

1008

Výkres čpavkové stanice.

 

1009

Výkres zařízení ke zkoušení filtrů.

 

V sobotu 28. května 1938 navštívila tříčlenná vojenská komise Škodovy závody, kde si prohlédla nákladní automobily Škoda 6LT6 a Škoda 6ST6-L. Pro potřeby správkárny chemického materiálu nejlépe vyhovoval nákladní automobil Škoda 6ST6-L.

V pátek 10. června 1938 zaslaly Škodovy závody Ministerstvu národní obrany snímky dílenského automobilu APD Škoda 6ST6-L.

Ve středu 15. června 1938 se VTLÚ kladně vyjádřil k navrhovanému nákladnímu automobilu Škoda 6ST6-L.

V pátek1. července 1938 byl z VTLÚ zaslán podnět k vybavení správkárny přenosnou plynovou komorou.

V úterý 26. července 1938 Hlavní štáb MNO souhlasil s výrobou prototypu chemické správkárny, jež měla být zhotovena na podvozku nákladního automobilu Škoda 6ST6-L. MNO odhadovalo náklady na výrobu prototypu na 200 000,-Kč.

Domnívám se, že objednávka k výrobě prototypu pojízdné chemické správkárny nebyla podána do konce září 1938. Což dokládá „výkaz zakázek vojenských vozidel“ Škodových závodů. Po podepsání Mnichovské dohody neměla česko-slovenská branná moc zájem o chemické zbraně ani o ochranné prostředky proti BCHL. Proto objednávka nebyla ani v pozdější době podána.